Historie kopané v České Lípě 3 (1960 - 1980)

Verze pro tisk |

Nové územní uspořádání od 1. 7. 1960, znamenalo i nové uspořádání soutěží. Byly zrušeny divize a základem nové organizace už pro ročník 1960/61 se stal krajský přebor. Mužstvo SZ Česká Lípa "A" skončilo na pátém místě z dvanácti účastníků se 23 body.

Druhé družstvo zařazené do I. A třídy bylo deváté, když dalo vyniknout zejména mladým hráčům. Péče o hráče a zlepšená práce s dorostem, ale zejména výrazně lepší práce trenérů a využívání tréninkového času, přinášely dobré ovoce. Dorostenecký celek dosahoval dobrých výsledků v kraji, kde většinou končil na třetím místě. A mužstvo bylo pět let úspěšným účastníkem krajského přeboru, ale toužený postup stále unikal. Do vyšších soutěží postupovali fotbalisté Chemičky Ústí (61 ČL pátá), Baníku Most (62 ČL opět pátá), Jiskry Jablonec (63 ČL jedenáctá) a Baníku Hrdlovka (64 ČL čtvrtá). To už se většina hráčů vyměnila a tak se první družstvo opíralo o Turzu, Légla, Pilaře, Voleského, Svobodu, Stejskala, Votavu, Musila, Mrázka, Nagyho a Janouška s trenérem Ludvou Hodonským. Brzy nato se postupně uplatnili i další, zejména Pokorný, Vavera, Popper a Slavík.

Sluší se připomenout, že 28. prosince 1962 se osamostatnila TJ Lokomotiva a na ustavující schůzi toho dne založila první dva oddíly - kopané a ledního hokeje. V sestavách SZ nedošlo k velkým změnám, neboť Lokomotiva počítala s náborem mladých fotbalistů, kterým by dala příležitost na hřišti u nádraží, kam směřovala svoji činnost. Za výkonnostní kopanou celku SZ chodilo na stadión, který doznával stálá zlepšení zejména před připravovanou okresní spartakiádou, mnoho diváků. První tým v ročníku 1964/65 severočeského přeboru podával dobré výkony, zejména utkání s Chomutovem, Ústím, Louny, Libercem a Litvínovem byla hojně navštěvovaná. Po skončení soutěže došlo k další reorganizaci a českolipská Spoza se opět dostala do divize, kde hrála společně s pražskými celky. Nástup byl impozantní, výhra v Hrdlovce 3:2, doma s Litvínovem 1:0, vítězství i v Chomutově 2:1, doma se Spartakem Ústí 1:0. Mužstvo se překonávalo a obsadilo v konečném účtování 8. místo s 26 body. O to se zasloužili Légl, Turza, Pilař, Vavera, Svoboda, Stejskal, Hocke, Vecko, Stiblík, Bolcek, Nagy, Slavík a další. Ale pak přišel ročník 1966/67, který znamenal sestup, když Česká Lípa skončila s 12 body až čtrnáctá, poslední.

V dalších dvou ročnících přeboru severočeské oblasti se dostalo družstvo Spozy opět do čela, v ročníku 1967/68 skončilo na druhém místě za Chemičkou Ústí a v ročníku 1968/69 na třetím místě za Spartakem Roudnice a Slovanem Varnsdorf. Třetí místo bylo vybojováno až v posledním kole výhrou nad Duchcovem, což znamenalo opětovný postup do divize. Sestavu v tomto ročníku vybíral trenér Miroslav Légl z těchto hráčů: Pokorný, Jandač, Svoboda, Vavera, Pilař, Král, Šíf, Popper, Bukaj, Jaroslav a Josef Průžkové, Kovač, Mazal, Nagy, Janoušek, Šimon.

Divize v roce 1969/70 se zpočátku ukázala jako soutěž velmi těžká. Teprve ve čtvrtém kole prožili hráči pocit vítězství, když porazili Ostrov 2:0. Ale po seznámení se s novým divizním prostředím už pokračovali lépe a zejména vítězství nad Admirou, Břevnovem a Karlovými Vary byla úspěchem divizního nováčka a znamenala konečné 7. místo s 25 body. Druhé mužstvo prožívalo období dobré výkonnosti v I. A třídě v letech 1960-64 i 1966-68. Po sestupu do I. B třídy se zde sešlo s Lokomotivou a v letech 1969-73 opět docházelo k derby. Péče o dorost a žactvo, četné turnaje a hlavně trenérská práce s mládeží přinášely užitek ve výborné výkonnosti mládežnických celků i v dalších letech. I když dorost v sezóně 1967-68 na rok z krajského přeboru vypadl, v dalším ročníku se umístil jako pátý. Také žáci Spozy patřili mezi nejlepší v kraji, proto se v roce 1970 také kvalifikovali do zakládaného krajského přeboru. Díky dobrým výkonům žáků byl oddíl pověřen ve dnech 25. - 28. 6. 1970 uspořádat I. mistrovství ČR žáků v kopané, jehož vítězem se stala Sparta Praha.

Další divizní ročníky hrálo A mužstvo s pražskými a středočeskými celky, v ročníku 1970/71 skončilo na devátém místě s 25 body, ročník 1971/72 znamenal pokles výkonnosti, celkově 13. místo a loučení s divizí na pět let. Krajský přebor byl v té době těžkou soutěží, pro Spozu v těchto letech byl vyhrazen střed tabulky, ambicióznost některých mužstev (Kadaň, Lovosice, Litoměřice) vytvářela velkou rivalitu. Toto období bylo rozvojem kopané Dynama Doksy a derby v mistrovských utkáních přiváděla do varu diváky na obou hřištích. Teprve postup Dynama v roce 1974 do divize znamenal konec okresním derby.

V zimních měsících roku 1975 došlo k vytvoření nové koncepce tělovýchovných jednot v našem městě. Dosavadní TJ Spojené závody se rozdělila na dvě jednoty - Vagónku a Nářadí, přičemž Vagónka se zabývala sporty, které zůstaly na stadionu a Nářadí mimo něj. V závodním klubu Jakuba Arbesa byla dne 18. února ustavena nová TJ Nářadí a o dva dny poté se konala výroční konference TJ SZ a poté následovala ustavující konference TJ Vagónka. Jejím předsedou byl zvolen ředitel stejnojmenného podniku Oldřich Havel. Od roku 1976 pak celých téměř na den 18 let českolipská kopaná dosahovala úspěchy i zklamání pod názvem VAGÓNKA.

Mužstvo dospělých usilovně bojovalo o postup a vedení v přeboru kraje, ale v konečném účtování pod novým názvem skončilo na druhém místě se ztrátou jediného bodu na postupující Sepap Jílové. Tím silnější motivace byla v ročníku 1976/77, do České Lípy přišli zkušení hráči Josef Vápeník (Most), Ladislav Kurucz (Mladá Boleslav) a Oldřich Juřina (Ústí). Zejména jarní část ukázala Vagónku v nejlepším světle, ze třinácti utkání jedenáct vyhrála a dvě remizovala, celkově získala 41 bodů a s šestibodovým náskokem před Kadaní postoupila do divize a v krajském přeboru se až dodnes již nikdy neobjevila. Zásluhu na postupu měl celý realizační tým v čele s trenérem Arnoštem Tušerem a hráčský kádr, který tvořili: Pavel Jandač, Václav Ješeta, Ladislav Stožický, Jiří Hromádka, Josef Vápeník, Ladislav Ipser, Petr Mazal, Ladislav Kurucz, Václav Vávra, Stanislav Měrtl, Rudolf Novotný, Oldřich Juřina, Ing. Jiří Hendrych, Jiří Štěpánek, Rudolf Knespl, Jiří Šuma. A aby byla radost fotbalové Vagónky ještě větší, také dorost zvítězil v krajském přeboru ročníku 1976/77, když v předešlém ročníku postupoval z I. A třídy.

Družstvo Vagónky se stalo příslušníkem divize, ale rozhodně nevypadalo jako nováček. V prvním ročníku se umístilo na druhém místě, když zejména jarní tažení bylo vynikající. Postupující Spolana Neratovice své vedoucí postavení udržela. Rok 1979 znamenal postup do národní ligy, Vagónka totiž po dvouletém působení v divizi tuto vyhrála se 40 body před Meteorem Praha. O tento historický úspěch se pod vedením trenéra Arnošta Tušera a od ledna 1979 Jiřího Klínského, kdy celek nebyl v jarní části doma nikým poražen, zasloužili hráči: Pavel Jandač, Ladislav Martínek, Ladislav Ipser, Jiří Šturma, Stanislav Svěrák, Josef Vápeník, Petr Záleta, Jiří Štěpánek, Ladislav Kurucz, Bohumil Sekera, Pavel Rusínko, Oldřich Juřina, Petr Strnad, ing. Jiří Hendrych, Karel Kadaně, Zdeněk Vlk, Miloslav Vávra, Jaroslav Beran, Pavel Soukup, Milan Urdsik. Tak začalo období účasti fotbalistů Vagónky v národní lize a dalo základ i pro pozdější úspěchy, kdy patřila mezi nejlepší týmy kraje. Ve dvou ročnících národní ligy se Vagónka střetávala se soupeři s bohatou historií a tradicí, např. SU Teplice, Liaz Jablonec, Sp. Vlašim, Kovo Děčín a dalšími. V obou skončila na 7. místě, což bylo cenné zejména v roce 1981, neboť to znamenalo účast v nově se tvořící I. ČNFL Mnohá utkání tohoto období zůstávají v trvalé paměti příznivců, neboť stadion v České Lípě byl dlouhá léta nedobytnou tvrzí.

(Podklady zapůjčili pánové Ladislav Kubát, Petr Kotlář, Ladislav Pavlík a Pavel Hradiský, jímž děkuji za spolupráci, stejně tak Jaroslavu Panáčkovi za historii čtyřiceti poválečných let. Ilustrační fotky jsou  z archivu klubu).

Nahoru