V letošní sezóně si mohl zahrát divizi za Nový Bor, místo toho však nastupuje za Skalici v krajském přeboru Libereckého kraje. Řeč je o útočníkovi Marku Burianovi, který je ale ve Skalici spokojený. „Máme tady dobrou partu,“ kvituje sympatický forvard, jenž v minulé sezóně působil v rezervním týmu Arsenalu Česká Lípa.
Skalice se jako nováček v krajském přeboru Libereckého kraje umístila po podzimní části na 11. místě v tabulce. Jak bys zhodnotil první polovinu tohoto ročníku?
Určitě nejsme spokojeni, že jsme získali tak málo bodů. Mohlo jich být víc, takže nespokojenost byla.
V průběhu podzimu jste nasbírali celkem 15 bodů, z nichž 11 jste ulovili v domácím prostředí, kde jste prohráli jen jednou. Čím to, že se vám na hřištích soupeřů tolik nedařilo?
Soutěž je vyrovnaná a každý chce doma vyhrávat. Venku je to občas hodně těžké, ale nějaké zápasy jsme si prohráli sami vlastními chybami.
Během první části sezóny jsi vstřelil pouze dva góly, což je od útočníka málo. Čím si vysvětluješ, že se ti střelecky tolik nevedlo?
Fotbal je týmový sport. Nedívám se na to, kolik dám gólů. Ať ho dá kdokoliv, hlavně, že se vyhraje. Góly však chci dávat, tak snad to bude teď lepší.
Kvůli špatnému počasí a nezpůsobilému stavu hrací plochy jste si úvodní zápas jarní části sezóny museli odložit. Jaké to pro hráče je, když musí do poslední chvíle čekat, jestli se bude, nebo nebude hrát?
Naštěstí jsme do poslední chvíle nečekali, protože už jsme věděli dopředu, že mistrovský zápas hrát nebudeme, a zahrajeme si přátelské utkání s Rumburkem.
V předchozím ročníku jsi hrál za rezervu českolipského Arsenalu, která se po známých okolnostech rozpadla, a ty jsi zkusil štěstí v divizním Novém Boru. Nakonec jsi však zakotvil ve Skalici. Proč angažmá ve sklářském městě nedopadlo?
V Novém Boru jsem odehrál zkušební zápas s výběrem Slovanu a po utkání mi vedení a trenér řekli, že to bylo z mé strany dobré, a že by chtěli, abych zůstal na letní přípravu. Trénovali jsme, odehráli jsme přátelské zápasy. Kádr se pak začal každým týdnem zužovat a v posledním týdnu přišel jeden útočník z Varnsdorfu a mně bylo jasné, že je zbytečné mít v kádru tolik útočníků. Společně s Klímou (Janem Klimentem – pozn. autora) jsme tak opustili Nový Bor a hned nato volal pan Löffelmann ze Skalice. Jsem rád, že zavolal. Jsem tady spokojený, máme tu dobrou partu!
Kromě fotbalu hraješ také futsal za druholigový tým F. A. Zole. Jak se dají tyto dva sporty skloubit?
Pokud si člověk zvykne, tak se to dá, ale občas je dobré si odpočinout. Já odpočívám, když mám v zaměstnání odpolední směnu. Teď nám futsal končí, tak se budeme moct soustředit jen na fotbal.
V jiných fotbalových klubech trenéři nevidí moc rádi, když hraje jejich svěřenec ještě futsal z důvodu zranění. Jak je to ve vašem případě ve Skalici?
To je pravda, že někteří trenéři to nemají rádi. Zažil jsem to například v Arsenalu. Když vás ale něco baví, tak tomu těžko poručíte. Jsem rád, že nám to ve Skalici nezakazují, teda zatím. (smích)
S jakým cílem půjdete do jarní části sezóny?
Každopádně se chceme umístit v horní části tabulky, být „na bedně“ by bylo super. Navíc hrajeme také pohár, který chce vyhrát každý, a my nejsme výjimkou.