Můj syn hraje odmalička fotbal. Vybral si tenkrát sám, nikdo ho nenutil. Já jsem s ním prožívala každý víkend výhry, prohry a remízy, góly a minely, férovou hru i fauly, oslavy vítězství i zranění, které ho na dlouhý čas vyřadilo ze hry.
V klubu, kde se naučil fotbal hrát, hraje dosud, s několikaletým hostováním ve varnsdorfském týmu dorostu. Tím mateřským klubem je TJ Lokomotiva Česká Lípa, klub, který má v našem městě dlouholetou tradici, sdružuje několik sportovních odvětví a snaží se co nejvíce pracovat s mládeží již od raného dětství. V současné době zde fotbal hrají týmy mladší a starší přípravky, mladších a starších žáků a áčko a béčko mužů. Můj syn hraje za tým Muži A.
Kluci postoupili v letošní sezóně z okresní do krajské soutěže, hrají I.B třídu. Dnes (8.10.) s nimi jedu na zápas do Jenišovic, ty jsou v tabulce na sedmém místě, naši jsou devátí, týmů je v tabulce čtrnáct. V autě se mluví o fotbale, o spoluhráčích, o práci a o posledních výsledcích soupeřů. Cesta je dlouhá, zkusím kluky trochu vyzpovídat.
Víte něco o historii vašeho klubu a o jeho tradicích?
Viktor: S klukama jsme dali dohromady, že klub byl založen v roce 1951, takže existuje už 66 let, na tradicích se hodně pracuje v současné době, už několikátým rokem se zde koná fotbalový kemp pro malé kluky, který pořádá odchovanec klubu Míla Bukáček.
Jak dlouho hrajete fotbal za LOKO a na jakém postu?
Viktor: Já hraju za LOKO od svých šesti let, od mladší přípravky, hrál jsem tu do patnácti let, potom jsem odešel do Varnsdorfu, kde jsem tři a půl roku hrál naši nejvyšší fotbalovou soutěž v dorostu. Tam jsem si ale zranil koleno a podstoupil jsem dvě operace a dlouhou rehabilitaci. Poté jsem se vrátil zpátky na Lokotku, kde teď třetím rokem hraju středního záložníka, podle potřeby podhrotového útočníka.
Kari: Já jsem na Lokotce čerstvě, dva měsíce, přišel jsem z Jestřebí, které hraje okresní soutěž, jsem většinou na pozici stopera. Hraju fotbal jedenáct let.
Roman: Hraju za Lokotku od šesti let, čtyři roky jsem hrál za Slovan Varnsdorf první dorosteneckou ligu. Jsem buď střední záložník nebo pravý bek.
Máte ligové zkušenosti, jak se liší třeba atmosféra zápasů v krajské soutěži?
Viktor: Pamatuju si, že když jsme hráli domácí ligové zápasy, tak přišla spousta diváků, když jsme hráli s Libercem nebo se Slávií, tak byla plná tribuna, to se nedá srovnávat. Snad jen když jsme hráli nedávno v Holanech, tak přišlo hodně lidí, a to se člověku vždycky líp hraje, když slyší podporu diváků.
Zajímalo by mě, jestli vzpomínáte na některého trenéra Loko, který vám předal nejvíc zkušeností.
Roman: Nejvíc zkušeností jsem asi získal od trenéra Pavla Skládaného, který už na Lokotce nepůsobí. Díky němu jsem se dostal i do Varnsdorfu.
Jaké máte vztahy se současným trenérem?
Kari: Přínosem současného trenéra Tomáše Kačína je trénink zaměřený hlavně na hru s míčem, myslím, že má hodně zkušeností a do trénování dává hodně.
Viktor: Souhlasím s Karim, myslím, že Tomáš hodně pracuje i na prestiži Lokotky, sleduje moderní tréninkové trendy, které se nám snaží předvést na tréninku.
Jaké máte vztahy se spoluhráči v týmu?
Kari: Naše vztahy jsou na dobré úrovni, jsme mladý tým, máme mezi sebou pár vtipálků, což se pozitivně projevuje na atmosféře v kabině, rozumíme si.
Jak jste spokojeni s úrovní vašeho hřiště a zázemím?
Viktor: Hřiště se o dost zlepšilo oproti loňskému roku, například je nový trávník v malém vápně. Kabiny a sprchy jsou v dobrém stavu. To, s čím máme problém, je nedostatek balónů, čtyři balóny na trénink je prostě málo. Taky by se nám líbila světelná tabule, která by přispěla k přehlednosti o čase a stavu pro diváky i pro hráče. Mnoho týmů v naší soutěži ji má.
Poukázali jste na nízkou návštěvnost domácích zápasů, na co byste diváky nalákali, aby jich přišlo co nejvíc?
Kari: Super fotbal samozřejmě, levné pivo a výborné klobásy… a pěkní kluci.
Viktor: Kombinační fotbal, který má hlavu a patu, žádné nakopávání balónů. Také občasné slovní přestřelky, které by diváky mohly pobavit.
Proč byste doporučili rodičům, aby své děti poslali trénovat fotbal na LOKO?
Roman: Hlavně kvůli slušnému vystupování trenérů jak k dětem, tak k jejich rodičům. Klub také určitě nebude bránit v posunu do vyšších soutěží, jak to někde bývá.
V Jenišovicích pro náš tým zápas bohužel skončil porážkou, doufejme, že příště to vyjde!
.