Kdo by neznal dvacetidílný večerníčkový seriál z Krkonoš natočený na tři etapy v rozmezí let 1973 až 1984, který byl v roce 2013 na základě divácké ankety vyhlášen jako nejpopulárnější večerníček všech dob. Příběhy o hodném a spravedlivém vládci hor, jeho úhlavním nepříteli, samolibém a chamtivém knížepánovi Trautenberkovi, a jeho poddaných (Kubovi, jeho nastávající Anče a postarším hajném) byly v 90. letech přepsány do knižní podoby i s volným pokračováním s názvem Anče a Kuba mají Kubíčka.
Novoborský soubor NOPOĎ se nyní rozhodl ukázat, jak příběhy našich hrdinů mohly pokračovat po dvaceti letech, proto jsme požádali režisérku, aby nám o projektu prozradila něco více.
Kde se vzal nápad realizovat Krkonošské pohádky a zrovna po dvaceti letech?
Na podzim jsme se zúčastnili akce Pohádkový les v Doksech, kde jsme mimo jiné měli jako pohádkové postavy na jednom stanovišti Krakonoše s Trautenberkem. Tak jsem si řekli, proč to nezkusit? Zároveň nás zajímalo, jak to mohlo s našimi hrdiny dopadnout. Knižní pokračování sice známe, ale chtěli jsme si to představovat jinak. Do toho se nám trochu zamíchalo i obsazení, protože v tomto představení hraje především naše tzv. Oldies sekce, jak tomu já pracovně říkám, tedy starší členové souboru. (smích)
Jak jste vnímali Krkonošské pohádky tenkrát, když měly premiéru v televizi v roce 1974? Když na ně dnes koukám, jsou tak trochu ideologicky zatížené. (smích)
Nehledala jsem v tom žádnou ideologii. Ale přiznám se, moc jsem je nesledovala, nelíbilo se mi to. (smích) Ale nedokážu definovat proč. Vím, že tenkrát ani ostatní, co už byli na světě, tu ideologii moc nevnímali. Dnes už mě to bije do očí, a naopak nám to nevadí. (smích)
Dneska už je ráda mít musíš, když je režíruješ, ne?
Spíš bych to řekla takto: jsou tady, jsou známé a především se s nimi dá velmi dobře pracovat. V tom seriálu jsou moc krásně a čitelně vykresleny jednotlivé postavy, děti se v nich velmi dobře orientují. Je zřejmé, komu o co jde. To je také hlavní důvod, proč jsme si je zvolili k realizaci. Jsou totiž pro všechny děti a mládež od pěti let do sta. (smích)
U NOPODĚ jsme zvyklí, že si píšete vlastní scénáře na motivy knih (Dracula, Skála smrti, Až opadá listí z dubu). I tentokrát vznikal scénář pod vašima rukama?
Scénář je jako obvykle společným dílem nás všech zúčastněných. Určili jsme si hlavní dějovou linii a pak to dotvořili.
Jaký tedy bude děj?
Jak to bylo, když se Anče s Kubou vzali a narodila se jim dcera Kateřina. Víc neprozradím, to se přeci nedělá. Ale určitě vás, stejně jako nás, zajímá: Co Krakonoš? Změnilo se něco? Polepšil se Trautenberk? Byl provždy potrestán?
Vůbec nemluvíš o hajném. Snad jste ho nenechali umřít?! Starý byl už tedy dost. A co sojka?
Hajný tam nebude, on chudák už opravdu umřel. Ale zanechal po sobě vdovu a syna. Sojka tam samozřejmě nesmí chybět, bez ní by to nebylo ono. No a bude moc krásná, šikovná a samozřejmě upovídaná. (smích)
Chtěla jsi, aby byli herci ve svých rolích podobni originálům ze seriálu?
Ačkoli jsme vycházeli z charakteristických vlastností původních postav, to jinak ani nejde, více podobnosti tam nehledejte. Nechtěla jsem po hercích, aby imitovali Trautenberka Prachaře nebo Krakonoše Peterku. Navíc by to pořádně ani nešlo, dvacet let je dvacet let, to platí i v pohádkách.
Kdyby ti Krakonoš chtěl splnit jedno přání, jaké by to bylo?
Přála bych si, aby se představení vydařilo a hlavně aby se líbilo.
Krkonošské pohádky (po dvaceti letech) – NOPOĎ, 28. 2., 10:00, Městské divadlo Nový Bor, 60 Kč
Hrají: Krakonoš (V. Chalupníček), Trautenberk (P. Heřmanský), Anče (L. Tschervenková), Kuba (T. Dokoupil), sojka (M. Pilnáčková) a další