Ten, kdo zná Rudolfa Věcheta, nechápe, že se tento rodák ze Stráže pod Ralskem dožívá 24. června už 60ti let. Svojí vitalitou a vtipem by dokázal strčit do kapsy i o deset či dvacet let mladší chlapíky. Ale roky holt nikdo nezastaví a zároveň je nutné si říci, že je to jen číslo. A u Rudy obzvlášť.
A u čísel hned zůstaňme. Přesněji u těch fotbalových. Ruda je známý svými přesnými statistikami, a proto pro něj není problém vytasit z paměti číslo 830, které značí počet odtrénovaných zápasů. A protože to je úspěšný trenér, logicky má k dnešnímu dni kladnou bilanci 370 vítězství – 148 remíz a 312 proher se skore 1805-1678.
Jeho úspěšné působení na trenérské lavičce dokazuje šest postupů se šesti různými týmy! „Jako trenéra samouka mě to velmi těší. Takovou bilanci asi má jen málo trenérů v tomto okrese,“ říká Rudolf Věchet, který ale okamžitě dodává: „Fotbal je ale kolektivní sport, kde jedinec znamená jen jeden článek řetězu, sám člověk nic nezmůže.“
Mezi těch šest zmiňovaných týmů patří Stráž pod Ralskem A i B, Heřmanice, Česká Lípa A i B a Dubnice. V posledním jmenovaném klubu v současnosti Ruda Věchet působí.
Co se týká hráčské kariéry, tak až na jednu vyjímku zůstal Ruda věrný jedinému klubu. „Od deseti let jsem hrál pouze za UD HAMR, dnešní Stráž, kde jsem rodákem. Nikde jinde jsem nehrál s vyjímkou BV Vevelinghouven v Německu v roce 1991,“ podotýká Ruda Věchet, který už odmala „provětrával“ obrany soupeřů. „Od žáčků jsem hrál vždy v útoku. Měli jsme vynikající ročník, hráli jsme vždy o špici tabulky, a to až do dorosteneckých let.“
Je pravda, že nakonec si Ruda mohl připsat do kolonky kluby i další název, jenže sliby, chyby... „V dospělosti jsem měl slíbeno od našich bafuńářů, že mi zajistí místo vojny Vagonku Česká Lípa, ale skončil jsem jako řidič tanku v Martině...“ Po vojně se Ruda vrátil do UD Hamr a postupně si dokázal mezi chlapy zajistit místo v základu a stal se oporou. „Byly také sezóny, kdy jsem dal více branek, než jsem odehrál utkání.“
Rudolf byl též u velkého strážského úspěchu. „Rád vzpomínám na naše vítězství v okresním poháru ve Sloupu, kde jsme finálové utkání vyhráli 1:0 a já dal tu jedinou branku. Je to až dosud jediné vítězství Stráže v poháru.“ Jak už bylo na začátku řečeno, se Stráží dosahoval úspěchů i v trenérské roli. „Hodně si cením postup se Stráží do A. třídy, v týmu jsem měl oba syny Radima a Tomáše, se kterými jsem si ještě stihnul kopnout, byť jen na pár minut, ale bylo mi už 52 let. Nastoupil jsem ve Mšeně, Hejnicích a Stráži nad Nisou. Kapitána nám dělal můj kamarád a skvělý sportovec a člověk Petr Lebduška,“ vzpomíná Ruda na jedny z nejhezčích okamžiků své fotbalové kariéry.
Mezi jeho další nezapomenutelné okamžiky patří setkání s českými fotbalovými velikány. Např. 1. května 1988 u příležitosti 20. výročí založení kopané UD HAMR se po utkání se starou gardou Sparty vyfotil s legendou naší kopané a Sparťanem století Andrejem Kvašňákem. „Prostě jsem se slušně zeptal, jestli se můžeme vyfotit a bylo to. Tehdy jsme prohráli se starou gardou Sparty 2:5, ale ostuda to nebyla. V kádru Letenských totiž hrála řada bývalých hvězd, kromě Kvašňáka třeba Migas, Pospíšil atd. Já jsem hrál obránce a na mne hrál jakýsi Petr Vokáč, což je genetický otec Tomáše Řepky,“ vzpomíná Ruda Věchet, který dostal možnost si zahrát i za starou gardu Liberce. „Ten tým se ale jmenoval A-TRADE a hráli tam např. Vlasta Petržela, Jirka Štol, Pepa Petřík, chytal Tonda Kudláček atd.. No a jednou jsem nastoupil v záloze která byla složena takto - Petržela, Věchet, Panenka!! To bylo v Semicích v přátelském utkání naší gardy proti televizi Prima.“
A to není poslední zážitek, co se týká fotbalových legend. I s tou největší se Ruda Věchet sešel v jednom týmu. „Také jsem odehrál jedno utkání pod Josefem Masopustem. Ve Stráži pod Ralskem v přípravném utkání, ke kterému přijeli Pokratice-Býčkovice. Chybělo jim pár hráčů, tak jsme s kamarádem F. Pokorným vypomohli. Musím podotknout, že pan Masopust byl velice skromný a fajn člověk,“ zavzpomínal čerstvý šedesátník na držitele zlatého míče v Evropě za rok 1962.
Své šedesátiny se chystá Rudolf Věchet oslavit i na hřišti a to 11. července v Dubnici. „Za ta dlouhá léta při kopané jsem poznal dlouhou řadu skvělých lidí. Proto jsem se také rozhodl uspořádat v Dubnici benefiční srandamač, kam jsem pozval několik bývalých spoluhráčů a svěřenců, abych s nimi oslavil skromně svoji kariéru,“ podotýká v českolipských fotbalových kruzích oblíbený Ruda, o kterém se možná ani neví, že to je válečný veterán. „Sloužil jsem na jedné misi v zemích bývalé Jugoslávie, konkrétně v oblasti Plitvických jezer. To bylo v roce 1993,“ dodává držitel dvou medailí za služby v OSN.