Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než rok působí v Jižní Koreji.
1. Seladonová keramika byla objevena čínskými hrnčíři ve 2. století v oblasti Yue a odtud se technika její výroby dostala v období dynastie Koryo (918-1392) na Korejský poloostrov. Ve 12. století dosahoval korejský seladon vysokého stupně jemnosti, vyráběné předměty byly čistých forem, s hladkou nepopraskanou glazurou, namodralý odstín keramiky ji odlišoval od čínské. V muzeu v Gangjin na jihozápadě poloostrova jsem vyfotila konvici z 12. století.
2. Nejkvalitnější seladon se vyráběl na jihozápadním cípu korejského poloostrova. Jedno ze středisek středověké výroby této keramiky bylo v okolí dnešního města Gangjin. Kvalitní jíly, které se tu nacházejí, byly zárukou vysoké kvality výrobků. Vyráběly se vázy, misky, konvice, lahvičky na parfémy, ale také keramické tašky se seladonovou glazurou pro střechy královských paláců.
3. Nájezdy Mongolů a útoky japonských pirátů ve 13. století způsobily úpadek výroby keramiky, korejští hrnčíři postupně zapoměli techniku výroby modrozeleného seladonu. Teprve koncem 20. století Korejci navázali na dávnou tradici, mnoho hrnčířských dílen dnes zásobuje trh napodobeninami středověkých výrobků. Navštívila jsem jednu z nich.
4. V dílně se vyrábějí keramické vázy, ty v horní části rozšířené a v dolní zúžené se nazývají maebyong. Název pochází z čínského mei-ping, což znamená váza na větev kvetoucí třešně.
5. Korejští hrnčíři ve 12. století objevili novou techniku zdobení keramických předmětů. Vyrývali ornamenty do povrchu ještě vlhké nádoby. Nejčastějším dekorem byly letící jeřábi, symbol dlouhověkosti a štěstí.
6. Na povrch vázy potom nanesli tzv. engobu, povlak ze zředěného jílu obsahující barvivo.
7. Po odstranění přebytečného materiálu se objevil barevně odlišený dekor.
8. Dílna věrně napodobuje dekory z vrcholného období korejského seladonu: oblaka, letící jeřáby, stromy a květiny.
9. Vícebarevné předměty se vyráběly vyrýváním dalších dekorů a jejich zaplnění jílem s barvivy.
10. V období Koryo hrnčíři připravovali keramickou hlínu šlapáním bosýma nohama. Dnes se používají stroje, které jíl ředí, filtrují a lisují.
11. Číňané používali k vypalování seladonu dlouhé pece, ve kterých topili dřevem. Stavěli je na svazích kopců ze žáruvzdorných cihel a nazývali je “dračí pece“. Korejci techniku převzali. Modrozelené barvy dosáhli přidáním oxidu železa do glazury a vypalováním za omezeného přístupu kyslíku. V oblasti Gangjin archeologové odkryli zbytky 190 takových pecí. Na fotografii je rekonstrukce historické pece, ve které jsou vypalovány výrobky zdejší keramické dílny.
12. Název seladon vznikl v 17. století ve Francii. Seladon, postava z venkovského románu L'Astrée (Honoré d'Urfé, 1610), nosil oblek zdobený nazelenavými stuhami. Román byl slavný právě v době, kdy byl ve Francii v módě čínský porcelán s nazelenavou glazurou. Barva glazury připomínala stuhy Seladona, a proto od té doby nese tato keramika jeho jméno.
