Jak tančí královský nástroj aneb každý si odnese, co unese

Varhanní koncerty nesmí v nabídce festivalu Lípa Musica chybět. Pro letošní rok se festival rozhodl ozvláštnit toto nástrojové obsazení o taneční improvizaci. V pondělí 21. září tak v českolipské bazilice Všech svatých nabídneme projekt „O víře, naději a lásce aneb Královský nástroj tančí“ spojující hudbu a tanec se zabývá třemi základními atributy křesťanské tradice v moudrostech biblických a antických textů. Barokní varhanní skladby využívá Adéla Srncová pro vlastní choreografii s využitím prvků taneční improvizace. Královský nástroj rozehraje náš přední varhaník Jaroslav Tůma, s nímž jsme pro vás připravili rozhovor.

Na festivalu Lípa Musica jste se již v průběhu jeho historie několikráte představil. Zůstaly Vám v paměti nějaké vzpomínky např. na vystoupení s L. Séquardtovou v Novém Oldřichově či Váš recitál v českolipské bazilice v roce 2005?

V Novém Oldřichově jsem měl velkou radost z ochoty pořadatelů zajistit mi kalkanty, kteří šlapali při koncertě měchy. Motor na vhánění vzduchu tam sice je, ale nožní pohon má daleko umělečtější parametry, zajišťuje jemné změny tlaku vzduchu, které ozvláštňují hru a činí ji plastičtější. Motor byl ostatně také příliš hlučný....

I v letošním roce rozehrajete varhany v bazilice Všech svatých v České Lípě. Nástroj znáte již z minulosti a současně jste si jej i letos dopředu vyzkoušel. Jaké varhany Česká Lípa nabízí?

Nástroj varhanáře Fellera v českolipské basilice je velmi kvalitní, má překrásný zvuk. Stylově míří k hebkému a vláčnému zvukovému ideálu doby romantizmu, i když rejstříková dispozice je spíše tradiční, jakoby barokní. Velkým problémem pro varhaníky bývá tamní nedostatečný rozsah pedálu. Vybral jsem hudbu, která dá vyniknout přednostem nástroje a zároveň nebude zapřičiňovat nějaké nepřekonatelné, např. technické obtíže pro moji hru.

V letošním roce se představíte v programu možná trochu neobvyklém, a to i pro chrámové prostředí, a sice ve spolupráci s tanečnicí Adélou Srncovou. Jak se Vaše spolupráce zrodila?

Začínali jsme spolu u cembala, kdy Adéla zatančila na hudbu Sonáty Bohuslava Martinů. Jednalo se o číslo v rámci programu Černého divadla, které v roce 1951 založil její otec Jiří Srnec a projezdil s ním s ohromnými úspěchy celý svět. Napadlo nás, že spolupráce by byla možná i s hudbou varhanní. Konkrétním popudem k celovečerním programům byla nabídka k trojitému vystoupení na festivalu Mixtur im Bass v Německu před dvěma lety. Od té doby jsme spolu vystupovali nejen na řadě dalších koncertů v Německu, ale i u nás a také v Estonsku. Někdy v sálech, většinou však v kostelích, a to protestantských i katolických. Pokud se někdo někdy v kostele díval zprvu nedůvěřivě na záměr tancovat před oltářem, pak po vystoupeních byly veškeré reakce nadšené. Myslím, že párový tanec by nebyl tak vhodný, sólové vyjádření obsahu hudby je daleko niternější.

Váš program nese titul "O víře, naději a lásce", dotýká se tedy atributů křesťanské tradice, které jsou současně základními životními tématy. Jak je uchopujete prostřednictvím hudby a tance?

Každý z našich programů je vlastně premiérový, protože se snažím vytvořit vždy jedinečnou dramaturgii výběrem co nejvhodnějších skladeb pro dané varhany. Adéla Srncová pak na slyšenou hudbu improvizuje, což znamená překvapení zejména pro odborníky - tanečníky, kteří ani nechtějí věřit, že svůj výstup opravdu nemá do posledního pohybu po choreografické stránce předem připravený. Styčným bodem programů je osa v podobě antických citátů, které mají posluchači ve svých programech. Ty představují klíč k uchopení smyslu našeho konání. Ty jsou ovšem také pokaždé trochu jinak vybrány a řazeny.

V čem vidíte hlavní význam Vaší umělecké výpovědi? O co by návštěvníci Vašeho vystoupení měli odcházet obohaceni?

Jak pravil pan profesor Radovan Lukavský: "Každý si odnese, co unese". Na začátku jsem měl trochu strach, že vizuální složka by mohla někdy upozadit vnímání zvuku, ukazuje se však, že opak je pravdou. Obojí se vzájemně nejen dobře doplňuje, ale dokonce umocňuje. Paralelně s Vírou, nadějí a láskou uskutečňujeme i další projekty, např. hudebně-taneční představení podle románu Thomase Manna Vyvolený. V onom případě však spolupracujeme ještě s dalšími čtyřmi muzikanty. Navíc improvizujeme úplně všichni, což je neuvěřitelné dobrodružství. Hlavní význam našeho snažení tkví v představě, že hudbu i tanec je možné pojímat s co největší fantasií, nikoli vnějškově efektně, nýbrž se snahou o hluboký ponor a s láskou.

pondělí 21. září, 19.00 | Česká Lípa, bazilika Všech svatých

O víře, naději a lásce aneb královský nástroj tančí

Jaroslav Tůma – varhany, Adéla Srncová – taneční improvizace

Vstupenky k dostání ve festivalové pokladně, on-line i na večerní pokladně před koncertem.

Festival se koná díky laskavé podpoře Libereckého kraje, měst Česká Lípa a Nový Bor, Ministerstva kultury ČR, Česko-německého fondu budoucnosti, Nadačního fondu Bohemia Heritage Fund, Státního fondu kultury a podniku Lesy ČR.