Marek Zvolánek: Od dětství jsem chtěl být Maurice André
Od johanovska
Vytvořeno 11.9.2015 10:36
Po úspěšném prologu bude ve čtvrtek 17. září oficiálně zahájen 14. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. „14. ročník otevře v bazilice Všech svatých jeden z našich kmenových orchestrů Filharmonie Hradec Králové, která ve fanfárovém trubkovém koncertu Johanna Nepomuka Hummela doprovodí našeho předního trumpetistu Marka Zvolánka, a posléze se ujme líbezné Dvořákovy Anglické symfonie. Dále se Českolipané kromě již zmíněných projektů s němým filmem a irskou lidovou hudbou mohou těšit na představení s tanečními improvizacemi a varhanní hudbou, kterého se ujme náš vynikající varhaník Jaroslav Tůma a tanečnice Adéla Srncová. V neposlední řadě mám radost i se společného projektu s místí ZUŠ, kdy společně dáme prostor největším hudebním talentům, které se v Lípě rodí,“ představuje úvodní dny ředitel festivalu Martin Prokeš.
Pro letošní slavnostní zahajovací koncert tedy padla volba na sólovou trubku, nástroj, který již svými zvukovými možnostmi ke slavnostním příležitostem jednoznačně patří. Trubky se v letošním roce ujme umělec, jenž není pozornému festivalovému návštěníkovi neznámý, a to Marek Zvolánek, sólista, komorní i orchestrální hráč, který patří k nejvýznamnějším trumpetistům současné generace českých umělců. Zvolánka doprovodí těleso, jež se s úspěchem zhostilo zahájení i v loňském roce, a to Filharmonie Hradec Králové, kterou bude tentokrát řídit její šéfdirigent Andreas Sebastian Weiser. K pomyslnému festivalovému mikrofonu jsme však přizvali trumpetistu Marka Zvolánka…
Na festivalu Lípa Musica nevystupujete poprvé. Vzpomenete si ještě na svůj festivalový debut spolu s Venti diversi v roce 2009?
Ano, jistě. Kostelík v Jezvé plný posluchačů a milí lidé. To už je šest let? ...letí to. Pamatuji si to však velmi dobře.
V letošním roce se na festivalu představíte v roli sólisty zahajovacího koncertu za doprovodu Filharmonie Hradec Králové. Už jste v minulosti s tímto tělesem vystupoval. Jak se na tento koncert těšíte?
Být sólistou na Vašem festivalu je pro mě velkou poctou, tím spíš, že se jedná o koncert zahajovací. Filharmonie Hradec Králové je na špici českých orchestrů a těším se moc i na poslech Dvořákovy symfonie v druhé půlce koncertu.
Uvedete líbivý Hummelův Koncert pro trubku a orchestr E dur. Jaký vztah máte k tomuto dílu?
Když jsem byl na začátku své dlouhé hudební kariéry, dostal jsem tehdy od svého strýce z Kanady nahrávku mladého amerického trubače snědé pleti. Jednalo se tehdy o trumpetistu mě neznámého jména – Wyntona Marsalise. Měl jsem možnost slyšet jeho podání Haydnova a Hummelova trumpetového koncertu. Bylo mi v té době deset let a raději jsem hrál fotbal a moc světových trumpetistů jsem neznal. Ta kazeta s Marsalisem mě však den ode dne více motivovala a lehce nutila to také zahrát jako on, zkusit to. Když na to teď vzpomínám, fascinuje, jaké to bylo slyšet Hummela poprvé. Hummelův koncert se mi zdál rok od roku krásnější a dodnes patří k jednomu z mých nejoblíbenějších.
Za svou kariéru jste vystupoval sólově s řadou předních orchestrů, jako sólotrumpetista působíte u Rozhlasových i Pražských symfoniků a současně se věnujete i komorní hře. Která z těchto oblastí je Vám nejbližší a nejvíce Vás obohacuje?
V dětství jsem chtěl být popelářem. To mě však po čase (naštěstí) přešlo a měl jsem jiný sen a vzor. Chtěl jsem být „Maurice André“ - vynikající francouzský trumpetista. Cesta k sólové dráze začala však klasicky hrou v orchestru, symfonická hudba mi velmi imponovala. Po pár letech se začaly objevovat nabídky na sólové koncerty a tak jsem se začal věnovat i sólové hře. Po pravdě řečeno je kombinace sólové a orchestrální hry docela obtížná. Jsou to dva různé světy, dva nátisky, dva tóny, způsoby hry atd... Ale snažím se. Mám s kolegy, které jsem pečlivě vybral žesťový soubor Czech Brass a to je teď můj miláček. Hrajeme svobodně, co se nám líbí a baví nás to. Členové souboru jsou špičkoví sólisté, kteří však v Czech Brassu musí krotit svá ega ve prospěch celku. Děláme to ale moc rádi.
Od roku 2006 jste členem prestižního souboru Ten of the Best, který je složen z deseti trumpetistů vybraných z celého světa. V jaké konkurenci jste uspěl a kde s tímto souborem vystupujete?
Jazz versus klasika, rock versus pop, funky a další styly. To je pro mě velice edukativní Ten of the Best je půl na půl. Zastoupení jak klasických tak i jazzových trumpetistů. Musíte umět trochu ode všeho. A pokud to neumíte, tak se to musíte rychle naučit. Hrajeme často, asi tak třicet koncertů do roka. Každý hráč je z jiného koutu světa... pamatuji si, že šéf Ten of The Best mě slyšel hrát v pražském Rudolfinu a poté asi půl roku na to mě pozval na turné po Rakousku a Itálii. Zatím jsem stále členem souboru a jsem šťastný.
Vaší doménou je i filmová hudba a na svém kontě máte více než 250 projektů. Čeho si v této oblasti nejvíce ceníte?
Filmové hudbě, přesněji řečeno práci v Hudebním studiu Smečky se věnuji od osmnácti let. Mnoho produkcí od Hollywoodu k Bollywoodu znám osobně a vždy se do Prahy rádi vrací. Studio má vysokou úroveň, jsme taková levnější verze studia Abey Road v Londýně. Hudební studio Smečky dostává velmi často ve světě ceny za zvuk, což možná málokdo u nás ví. Například letos získal náš zvukař Jan Holzner cenu Grammy.
Jaké jsou Vaše umělecké plány a ambice do budoucna?
Rád bych využil své zkušenosti v budoucnu v podobě pedagogické činnosti, ale uvidíme... Hlavně bych byl rád šťastný a veselý jako doposud.
Děkujeme za rozhovor!
Čtvrtek, 17. Září 2015 - 19:00 | Klášterní bazilika Všech svatých
